nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
hejtovací sekce

Hejt na lidi v socce

Vůbec nechci kritizovat městskou hromadnou dopravu (a.k.a. socku) jako takovou. Ba naopak, skoro vždycky mě dopraví skoro včas tam, kam potřebuju. Konkrétně pražskou MHD využívám na denní bázi a nehraju...  více
Vždy jsem se snažil v rámci možností řídit podle rad mých rodičů. Občas si ty rady sice trochu protiřečily, ale to nechme stranou. Jedna ze základních rad mojí mamky zní: "Na všem špatném hledej to dobré," když mi tohle řekla poprvé, ze svého přirozeného vzdoru k autoritám jsem se ji ironicky zeptal,...  více
Jo, taky si zahejtuju. A protože se tenhle problém týká zrovna mě, budu muset tvrdit, že je nejzávažnější ze všech, co tu kdy byly, budou a vůbec můžou být zmíněny. Mám totiž dost chytrého rodiče na to, aby si vypočítal, že denně dojíždět do Prahy je pro mě (čtěte něj) stále zásadně levnější než v Praze...  více
Věřim na to, že pouliční prodej novin měl dřív svoje kouzlo. Dneska už to moc neletí (stejně jako samotný noviny). Ale zase letí jiný věci. Ty ale kouzlo nemaj. A za všechno můžou pouliční otrapové, který nabízej jen špatnej pocit. No, většinou. Jsou různý typy pouličních otrapů…     Nulácký prodejci....  více
Jistě, žijeme v moderní době jedenadvacátého století, takže sušák poháněný elektřinou vypadá jistě na veřejných toaletách daleko lépe než klasické papírové ubrousky. V tomto případě by ale měla vítězit praktičnost před vizuálem, a v té si tento fučák ani v nejmenším neškrtne.   Nepopíratelná výhoda...  více
Generační konflikty se ve světě táhnou stejně dlouho, jako se do club sandwiche přidává krutí maso - od nepaměti. A co hůř, existují i věty, které se budou opakovat neustále, do zblbnutí, a odpočinete se od nich leda v čase mezi ujištěním mezi dveřmi, že zase brzo přijdete, a prvním telefonátem, jestli...  více
Hejt na lidi, co si nedokážou sednout normálně. Normálně jako lidi. Prostý hejt na lidi, co si v tramvaji sedají do uličky.   Znáte to. I když možná to znám jen já. Tramvaje jsou totiž asi plný, jen když v nich jedu já. Otevírají se vrata a nastává ten tichý šum. Nejdřív jako pulzující buňka tramvaj...  více
Já to nenávidím, jak já to tady nenávidím. Nesnáším, nenávidím! O čem že je to řeč? O střední škole. Konkrétně o gymplu. Tuhle větu jsem si začala říkat po prvních čtyřech letech poměrně často, a jak jsem v ročnících postupovala dál a dál, její frekvence se úměrně tomu zvyšovala. Ve čtvrťáku to bylo...  více
Jakoby neměli celej den co na práci. Sedí si v Emě, ve Sladkovském nebo v Louvru a tváří se, jakoby to byla esenciální činnost, díky které se dočkáme světlých zítřků. Kdyby to tak bylo, těžko bych lepil dohromady těchto pět bodů, které potvrzují, jaký je kavárenský syndrom svinstvo.   1. Pseudoznalci...  více
Jako menší jsem s ranníma kreslenejma seriálama otravoval celej byt. Těžko říct, kdy jsem tenkrát vlastně vstával. Asi už pár let se mi totiž nestalo, že bych byl doma a prošel kolem televize tak brzo, abych tam něco jako kreslenej seriál viděl. Už je snad nedávaj? Nebo vypadaj jinak? To je fuk. Důležitý...  více
Těžko byste na světě hledali unikátnější živočišný druh, než je student obecný. Tento živočich má své specifické problémy, které ale dokáže vyhrotit ad absurdum, popřípadě si vymyslet nějaké další a stejně tak umí dát zbytu lidstva důvody, proč se na ně dívat skrze prsty. A dokud se nevyřeší alespoň...  více
Noviny umírají, novináři nikoliv. Ovšem nevypadají jako Clark Kent a novinářští supermani z nich nejspíš nikdy ani nebudou, protože:   1. Pokládají blbé otázky Mistři světa v tomto oboru jsou bez pochyby sportovní novináři. Ptát se odpovědí, to už chce velkou dávku fištrónu. A pak se nedá...  více
Ne, nejsem žádný sociopat, introvert ani autista, který se straní kontaktu s jinými žijícími bytostmi svého druhu a má panický atak, když musí koupit koupit rohlíky na jiné, než bezkontaktní pokladně. Ne, já mám lidi rád, se svými kamarády se rád denně stýkám a co se týče bezkontaktních pokladen, vždycky...  více
Kvůli tomu, že existuje Facebook, píšu tenhle hejt už asi 5 hodin. Ano, jsem u první věty.   Kvůli tomu, že existuje Facebook, celé dny skoro nic neudělám, protože furt refreshuju zeď.   Kvůli tomu, že existuje Facebook, jsem se teď zase zasekl, protože mi někdo nevtipně okomentoval fotku a já...  více
Chytrý telefon, takzvaný smartphone, je v dnešní době strašně super věc. Z naší mladé generace ho má skoro každý a málokdo si dokáže představit, že by se měl vrátit k „obyčejnému“ mobilnímu telefonu. Můžete s ním fotografovat skoro stejně tak kvalitně jako s běžným digitálním fotoaparátem, máte přístup...  více
Všetci to určite zaručené poznajú z vlastných skúseností. Človek si chce niečo stiahnuť, alebo pozrieť si nejaký film či seriál, alebo sa len snaží dostať sa na Facebook a zdá sa mu, že internet ide rýchlosťou nedosahujúcou tempo s akým sa rozospatý študent strednej školy vlečie v pondelok do školy na...  více
Znáte to, jak svoje oblíbený džíny nosíte, co to dá, i když máte konce zablácený, stehna poťapkaný od psa a na zadku šmouhu od trávy z letního pikniku, ačkoliv už je prosinec? Já teda jo. Vypraný kalhoty jsou totiž čirý utrpení. Vždycky, když je házím do koše na špinavý prádlo, je mi úplně jasný, že...  více
Hraju počítačové hry. Raději zdůrazním ještě jednou, že počítačové. To znamená, že nehraju na konzolích. Trávím u nich celkem hodně času, porovnávám, které byly lepší, v reálném čase a na sobě samém okouším jejich vývoj a zdokonalování. Každý rok navíc vyjde nějaká „bomba“, která posune hranice realističnosti...  více
Máte spoustu práce a blíží se deadline. Vyhradíte si teda večer, že všechno stihnete a žádnej stres. Pak celou dobu sedíte a koukáte do zdi. Nebo spíš na Facebook. Nebo na seriály. Ať tak, nebo tak, prostě nic nevymyslíte. Sedíte nad prázdným papírem a nemáte ani jeden nápad. Ani žádnej špatnej nápad,...  více
Problém moderní doby. V pubertě jste přišli na tohle technologický kouzlo a hned při prvním testování jste byli přesvědčeni, že právě tohle vymaže všechny vaše dosavadní problémy. Brýle jsou prostě opruz – máte na obličeji něco, co tam původně nepatří, to něco je docela drahý, a pokud vám to něco nedejbože...  více
Možná tento pocit mají i ostatní, kteří již prekročili hranici jednadvaceti let. Pocit, kdy najednou, ze dne na den, už nechcete být starší, a máte chuť vykřiknout: „Tak jo, dost, to už stačí!“ Už tři roky můžete legálně pít alkohol u nás (ač nelegálně zřejmě pijete již mnohem déle), nyní můžete legálně...  více
Ano, je to už hrozně otřepanej hejt, ale jelikož jsem měl tu možnost poznat už tři takové jámy lvové, dovolím si vyřknout ortel a samozřejmě generalizovat.   Zázemí pro studenta, pomocník v nouzi, user-friendly prostředí – to všechno není SIS, ISIS, či Moodle. Všechno to jsou systémy šité horkou jehlou,...  více
Na začátek tohoto hejtu bych rád pár věcí ujasnil. Zcela záměrně není v titulku zmíněna školní docházka. Důvod je prostý. Obecně mi přijde špatné, když je jakákoliv lidská činnost hodnocena podle počtu vysezených či jinak strávených hodin, pakliže délka pobytu na pracovišti nemá stěžejní vliv na výsledek....  více
Na první díl komedie Babovřesky režiséra Zdeňka Trošky jsem loni do kina nevyrazil, nejúspěšnější tuzemský snímek roku jsem viděl až se zpožděním na DVD. Na čtyřikrát. Svůj pocit po odkládaném zhlédnutí „řachandy z české vesnice“ bych přirovnal k pocitům pacienta s rakovinou, který po pěti letech nemoc...  více
Už se z toho asi stal takový folklór, který jsem zaznamenal i letos. Každoročně se před vánočními svátky strhne na sociálních sítích a v běžných rozhovorech lavina s hejty na Vánoce: „Ať už je to celý za námi!“, „Nesnáším nakupování dárků!“, „Ty koledy v obchoďácích mě fakt s****!“, „Všude samý uřvaný...  více
„Prosím tě, mohl bys mi půjčit…“ Takový začátek věty zná asi každý. Použití tohoto dotazu může vyvolat různé reakce. Já si zejména často kladu otázku, zda se vůbec jedná o půjčku. Kupříkladu mi přijde absurdní, když mne člověk s nudlí visící u nosu osloví, zda bych mu „nepůjčil kapesník“. V takovém případě na navrácení zapůjčené věci vyloženě nelpím....  více
Bouchání, klepání, vrzání dřevěných mezonetových schodů, křik a pláč dětí (zde byl použit velmi eufemistický pojem, neboť občas je nazývám i jinak), piano a řev dospělých mířící nejčastěji na děti. Přiznávám se, nenávidím sousedy. Ten, kdo je na ně zvyklý, takovýto problém neřeší. Ten, kdo se přestěhuje...  více
Chřipková sezona se vrátila a člověk je vždycky překvapený naprosto stejně jako silničáři prvním sněhem nebo americká popová hvězda situací ve střední Africe. Chřipka samozřejmě ví, kdy se dostavit. Vždycky ji totiž člověk chytne ve chvíli, kdy se to absolutně nehodí. Postižený se pak vrací tramvají...  více
18.11.2010