nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Vystavme červenou dnu propisek, oslavujme.







Stojím na Národní třídě. Je 17. listopad, pětadvacet let poté. Všude kolem ohlušující hluk lidí u stánků. Podomních vyvolávačů, nabízečů a smlouvačů. Jedni nabízejí petici za osamostatnění Tibetu, druzí si přejí nezávislost Ukrajiny a třetí zase doufají, že podpisy několika desítek Čechů pomohou utlačovaným z dalšího koutku na druhé straně zeměkoule. Člověk dostává pocit, že není možné si koupit palačinku, aniž by musel podepsat nějakou petici a 17. listopad se pomalu mění v den propisek.

 

Možnost svobodně se vyjadřovat a s tím spojená možnost svobodně podepisovat cokoliv, kdykoliv a kdekoliv dává Čechům nebývalou moc. Kde by byli chudáci Tibeťané, kdybychom jim tady soustavně podpisem nestvrzovali jejich právo na štěstí. Podepsáno, mám právo na dobrý pocit a dám si jednu palačinku s nutellou.

 

Stejně obdivuhodně se jeví nápad na vystavení červené karty Miloši Zemanovi. Je snad pochopitelné, že většina Čechů vnímá 17. listopad jako možnost vyjádřit svou nespokojenost s čímkoliv (nebylo by mnohem větší oslavou vzpomenout na to dobré, co sametová revoluce do našich životů přinesla?), velmi důležité však také očividně je, aby ta nespokojenost byla organizovaná, nejlépe formou hry.

 

To však jen dokazuje pokrok, který jsme ušli za uplynulých 25 let. Účast byla tak vysoká, protože si vynalézaví spoluobčané mohli doma vyrobit kartičky a pak si, coby neviditelná součást davu, beztrestně zanadávat na poměry. Účast byla tak vysoká, protože to byla jen hra a všichni účastníci moc dobře věděli, že jim nehrozí nebezpečí srovnatelné s tím v roce 1989.

 

Výročí 25 let od pádu komunismu pro mě znamená uvědomění, že se může změnit systém, ale nikdo nezmění lidi. Místo podepisování petic a vyrábění červených kartiček dnes již existuje milion a jedno efektivnější řešení jak strávit svůj čas konáním „dobra“ - od poslání dárcovské sms (která stojí přibližně tolik jako výroba kartičky a zabere mnohem méně času) až po dobrovolnickou činnost v nejbližším hospici.

 

Ale i přesto lidé chtějí raději podepisovat petice, které nic nezmění, a protestovat za odstoupení prezidenta, který neodstoupí. Buď jsme tedy národ nepoučitelných Don Quijotů, nebo si prostě musíme dosyta vychutnat všech svobod, které nám nový režim nabízí, abychom si konečně uvědomili, že cesty k dosažení světové harmonie vedou jinudy.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010