nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Valerián Lukačko: "Práce šéfredaktora je dřina, ale přináší finanční nezávislost."







Většina lidí ve svých jednadvaceti letech teprve získává zkušenosti v oboru a pomalu se učí od těch starších. To Slovák Valeríán Lukačko, student žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, se do toho obul pořádně a v tomto věku už dělá šéfredaktora portálu SlovenskoŽijeHokejom.sk. Šéfuje přitom deseti novinářům, kteří chodí na hokejové zápasy a píší o nich články.

 

Jako malý chtěl být hokejistou, pak z toho nápadu ale sešlo a rozhodl se, že se bude věnovat spíše psaní o sportu. Svůj první sportovní blog založil v 16 letech. A jak se dostal k pozici šéfredaktora portálu SlovenskoŽijeHokejom.sk? „Spravoval jsem velkou hokejovou fanstránku na Facebooku. V létě 2011, kdy měla už přes 80 000 fanoušků, mě oslovil majitel jedné velké firmy, která prodává hokejovou výstroj, že by měli zájem stránku odkoupit s tím, že bych se o ni nadále staral. Vzhledem k velkému potenciálu této FB skupiny se její majitel nadále rozhodl, že pro větší a efektivnější propagaci by bylo vhodné vybudovat hokejový portál. Protože naše předcházející spolupráce byla bezproblémová a měl jsem zkušenosti se žurnalistikou, padla volba na mě, co se týká pozice šéfredaktora.“

 

Nejvíc ho na jeho práci baví, že může být v kontaktu s těmi nejlepšími hokejovými hráči a dělat s nimi zajímavé rozhovory. Přiznává ale, že šéfredaktorování má i své nevýhody. Práce je hodně časově náročná, protože na webu musí v průběhu celého dne přibývat aktuální informace. „Záleží, zda je sezóna nebo ne, respektive jaké zápasy se hrají daný den a podobně. Například v době mistrovství světa v hokeji, což je mimo zimní olympiády období, kdy se lidé zajímají o hokej nejvíc, bylo někdy nutné odpracovat i čtrnáct nebo patnáct hodin denně v kuse s přestávkami akorát na jídlo a WC. Ale naopak v létě, mimo sezonu, mi stačí tak jen hodina nebo dvě denně. Celkově je to ale určitě práce na plný úvazek.“

 

Valerián přiznává, že ho občas mrzí, že kvůli své práci nemá moc času. „Hlavně když je nutné udělat víc práce najednou, to už pak bohužel někdy jde i na úkor spánku a zdraví.“ Občas také musí odmítnout pozvání jít s kamarády večer na pivo. Pokud si Valerián chce udržet čtenáře, aktuální obsah musí pravidelně přibývat, nemůže jen tak odejít ven, dokud není postaráno o web. Na druhé straně si však uvědomuje, že právě díky své práci je finančně nezávislý na své rodině.

 

Časová náročnost není to jediné, co je na Valeriánově práci obtížné. „Také je těžké vést tým redaktorů a vytvořit jim dobré podmínky pro psaní zajímavých článků a zároveň pro jejich rozvoj. S ohledem na silnou konkurenci, co se týká informací o hokeji na slovenském internetu, je také náročný úkol přilákat na web nové čtenáře. Zatím se nám to daří a od založení naše čtenost měsíc co měsíc roste…“

 

A co považuje za svůj největší kariérní úspěch? „To, že jsem se dostal na Mistrovství světa v hokeji 2013 ve Finsku a Švédsku jako novinář pro SlovenskoŽijeHokejom.sk. Všechny náklady mi platila firma, měl jsem ohromný zážitek a ještě jsem za to byl placený, to je sen snad každého sportovního novináře. Samozřejmě jsem si ty dva týdny pořádně odmakal, ale určitě to stálo za to. Tento rok si tu zkušenost zopakuju na mistrovství světa v běloruském Minsku v květnu.“

 

Ve své práci by Valerián ještě nějakou dobu rád pokračoval. „Určitě minimálně ještě pár let. Ještě je toho hodně co dosáhnout. Postupně si web získává popularitu a zájem mezi hokejovou veřejností, ale stále se dá růst víc a víc. Nejsem typ člověka, který by utíkal uprostřed boje, takže v této práci zůstanu určitě přinejmenším, dokud nebude SlovenskoŽijeHokejom.sk nejnavštěvovanějším hokejovým serverem na slovenském internetu.“ Přiznává ale, že do budoucna by ho lákalo i vlastní podnikání.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010