nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Šestadvacetiletý zubař: "Baví mě trhat osmičky!"







Jan Blažek nevypadá jako zubař. Se svou kulturistickou postavou ve tvaru písmene Y by mohl dělat boxera, sekuriťáka nebo fitness trenéra. Na tak jemnou práci, jako je zubařina, by ho tipoval jen málokdo. Přesto právě tím se tento šestadvacetiletý mladík živí.

 

„Když mě někteří pacienti uvidí, trochu znejistí,“ popisuje čerstvý absolvent lékařské fakulty reakce pacientů na jeho věk. Podle něj ale u lékařů může být nízký věk výhodou. „V medicíně se všechno hrozně rychle vyvíjí. A čerstvý absolvent lékařské fakulty je se všemi novinkami většinou obeznámen líp než ten, kdo už má třeba čtyřicet let zažité nějaké svoje postupy,“ vysvětluje.

 

Ordinace Jana Blažka se nachází ve funkcionalistickém domě v klidné vilové čtvrti. Ani příjemné prostředí ale nemá na všechny pacienty uklidňující vliv. „Třeba dnes jsem bral paní, co měla úplně panický strach od předešlěho kolegy, který prý neužíval anestezii. Na začátku se chudinka hrozně třásla a byla úplně mimo, ale odcházela neskutečně nadšená,“ popisuje kouzlo uklidňujících léků Honza. „Bohužel u nás anestetika stále nejsou pravidlem.“

 

Vraťme se ale na začátek. Jan Blažek se narodil v roce 1988. Jeho otec je zubař, a tak v době, kdy většina chlapců touží být hasičem nebo řidičem náklaďáku, ze všeho nejvíc chtěl mít vlastní ordinaci stejně jako on. „Úplně nejdřív jsem chtěl být zubařem, po tátovi, ale to asi jen tak do první druhé třídy. Pak jsem preferoval spíš nějaké akčnější povolání, hodně mě lákala práce u policie a na gymnáziu jsem reálně uvažoval, že půjdu k armádě,“ popisuje svoje váhání Honza. Nakonec ale zvítězily geny a on pokračoval ve stopách svého otce.

 

„Rok před maturitou jsem vypomáhal v tátově ordinaci, a tak jsem práci trochu znal a věděl jsem, co mě čeká. Odhadoval jsem, že by mě to mohlo bavit a naštěstí jsem se nespletl,“ směje se zpětně. Ta nejhorší zkouška ale Honzu teprve čekala. Nebyla to maturita, ba ani přijímačky na obor zubní lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Bylo to samotné studium.

 

My, co studujeme žurnalistiku, zpravidla naříkáme, když se máme naučit víc jak jednu áčtyřku. Na medicíně je mezitím jeden zápočtový test zhruba tak obsáhlý jako maturita. Jan Blažek přiznává, že to pro něj byl nepříjemný šok: „Byly to stovky a stovky stran. Nekonečné texty psané odbornou terminologií a kdybych viděl pozdější zkoušky, asi bych to hned vzdal.“

 

Ale nevzdal se. Místo toho tvrdě máknul a učil se – stejně jako jeho spolužáci – prakticky pořád. Lidské tělo je složité jako vesmír, jenže když astronom zamění galaxii v Andromedě za Krabí mlhovinu, nic moc se nestane. Při práci s křehkým organismem mohou být chyby fatální.

 

Možná i toto balancování na hraně života a smrti byl jeden z důvodů, proč Honzu, milovníka airsoftu a vojenství, škola začala postupně bavit. „Od vyšších ročníků přišla praxe a ta byla super, prošli jsme všechna oddělení, všechny předměty jako všeobecní lékaři, a tak měl člověk možnost perfektně poznat medicínu jako celek. I zubařské předměty byly dobré. Myslím, že díky dobré přípravě jsem zatím nenarazil na problém, se kterým bych si nevěděl rady v praxi,“ chválí náročné studium na nejprestižnější lékařské škole v Česku.

 

S pomocí svého otce si po absolvování povinné praxe otevřel vlastní ordinaci a jeho klientela se postupně rozrůstá. Některé pacienty si převzal od táty, jiné od starší zubařky, která odešla do důchodu. Rozhodně si nemůže stěžovat na nedostatek práce.

 

„Nezřídka odcházím z ordinace až po 12 hodinách, což je v tomto oboru opravdu dost a asi to nejde dlohodobě zvládnout, ale mám teď hodně nových klientů,“ vysvětluje začátky v zubařině Jan Blažek. Nemá rád odsunování pacientů na pozdější termíny a rád jim vychází vstříc, proto mnohdy pracuje i o víkendu.

 

Často ho z dlouhých pracovních dní bolí záda. „Největší nápor je z nuceného náklonu nad pacienta, tím trpí záda a krk,“ popisuje Honza nepříjemnou stránku povolání. „Já ale denně cvičím a chodím do fitka a díky tomu to zatím zvládám bez potíží.“ Podle něj je horší psychické vysílení. „Neříkám jenom ‚sedněte si, otevřete, na shledanou.‘ Snažím se pacientům vše vysvětlit, mluvím na ně, uklidňuju je. Tím je to náročnější,“ říká. Někdy z toho všeho mluvení bývá dokonce ochraptělý.

 

Jakožto člověka, který stěží rozezná zubní kaz od kousku čokolády, mě napadá otázka, zda práce zubaře není někdy monotónní. Jan kroutí hlavou: „Může se to jevit na první pohled, ale není. Myslím, že žádný medicínský obor nikdy není úplně rutinní, protože lidské tělo je hrozně rozmanité. Každý zub je jiný, každý má zkaženou jinou plochu zubu, zuby mají různé kořeny… Prostě nikdy se nestane, že by dvě věci byly naprosto stejné.“ Přiznává ale, že k rutině má nejblíž odstraňování zubního kamene.

 

„Nejraději mám zubní dostavby,“ prozrazuje Honza naopak své oblíbené zákroky. „Je to sice náročná a jemná práce, kdy se dotváří celé zuby, nebo hrbolky z bílé pryskyřice, ale díky moderním materiálům výsledky stojí za to. A pak ještě rád trhám osmičky. Někdy je to skutečně ‚tahal dědek řepu‘, ale většinou nejde ani tak o sílu jako spíš o techniku tahání.“ Honzu baví vymýšlet způsoby, jak zub dostat ven, stejně jako si při hraní airsoftu užívá plánování útoku. Obě situace totiž vyžadují strategické uvažování.

 

Televizní noviny na Nově zpravidla končí veselým příspěvkem o zvířátkách. I já jsem chtěl náš rozhovor ukončit vesele, a tak Honzu prosím o nějaké veselé příhody z ordinace. „Musím zachovávat lékařské tajemství, ale můžu prozradit, že případy, kdy protézy sežere pes, rozšlápne kůň či nadobro skončí ve výlevce, jsou běžnější, než by kdo čekal,“ směje se mladý zubař, ale vzápětí nasazuje profesionální tvář. „A teď se prosím usaďte do křesla, ať se vám můžu podívat na zoubek…“

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Veronika
Veronika 27.04.2016 14:48:49
pokud se narodil 1988,tak mu není 26 jak máte v nadpise :-)
Jarda
Jarda 27.05.2016 10:40:40
A podívala jste se na datum vložení příspěvku? Což by sedělo :-)
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010