nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Nguyen Quoc Vu: Ve Vietnamu je tvrdší cenzura než byla v Čechách za totality







Nguyen Quoc Vu žije v Čechách už 31 let. Za tu dobu poznal mnohé z české mentality a kultury a zažil vývoj soužití vietnamské menšiny s českou společností. Programátor, disident a zakládající člen občanského sdružení podporující vězněné Vietnamce nám ukáže svůj pohled na média v Čechách i ve Vietnamu.

 

Postřehl jste nynější problémy a krize, které postihly veřejnoprávní i soukromá média?

 

Ano, může za to ekonomická krize. Média mění majitele, šéfredaktoři mění média. Například teď má Babiš v rukou nejdůležitější média. To není dobrá budoucnost médií. Média sice vždy byla v rukou někoho, ale jakmile majitel vstoupí do politiky jako Babiš, už je to na hraně. Zatím jsem si nevšiml nějakého viditelného zásahu, ale pokud tato společnost začne tolerovat to, že má někdo právo zasáhnout do nezávislé práce novinářů, pak bude důvod k obavám.

 

A co krize v České televizi, myslíte, že jí to poškozuje?

 

To ne, naopak si myslím, že jí debata o takových věcech může jen prospět. Co se týče této krize, přestože nemám dostatečné informace, tak si myslím, že mají redaktoři pravdu.

 

Co říkáte na rozhovor s členem rady ČT Janem Prokešem pro Respekt?

 

To asi nemá smysl komentovat, ten člověk očividně sedí na špatném místě. S takovým názorem by tam vůbec neměl být. Mělo se to vyšetřit nezávislou komisí, když jde o novinářskou objektivitu – vždyť za tu objektivitu platíme. Rada tedy zřejmě funguje špatně. Myslím si, že by Rada ČT měla být volena jinak než poslaneckou sněmovnou, která volí podle politického klíče.

 

Která média považujete za nejdůvěryhodnější?

 

To bude Česká televize. V porovnání s jinými českými televizemi je to nejlepší zpravodajská televize, pracuje zde nejvíce profesionálů. Nedokážu si představit, že by se novináři na Nově nebo Primě dokázali takto postavit proti řediteli.

 

Čtete ještě papírové noviny?

 

Kdysi ano, ale nyní upřednostňuji internetové zpravodajství. Je to rychlejší, dostupnější a pro mě tak lepší. Noviny jsou lepší, pokud jde o velké analýzy, velké rozhovory. Koupil bych si noviny, pokud bych potřeboval nějaký souhrn nebo při mimořádných událostech, kdy mám pocit, že web nestačí.

 

Za web se ale neplatí, média tak nedokáží vydělávat.

 

Jde o konkurenci, pořád se dá vydělávat z reklamy. Myslím si, že pokud někdo zavede placený koncept, tak to bude fungovat jen v tom případě, že to udělají všechny weby najednou. Měli by tedy brát peníze z reklamy. Jinak přijdou o čtenáře a pokud médium přijde o čtenáře, přijde o všechno.

 

Jak vnímají česká média Vietnamce?

 

Myslím si, že nejsou objektivní a to odjakživa. Když vznikala televize Nova, tak se svezla na výsledcích tehdejšího průzkumu, který tvrdil, že 70 procent diváků nemá rádo Vietnamce. Každý večer se objevila nějaká negativní zpráva o Vietnamcích. Ten trend ustupuje, ale pořád se Vietnamci zobrazují v kontextu s daňovými podvody a úniky, se zásahy policistů na trzích, s drogovou mafií. Nikdo nezdůrazňuje, že tito lidé pracují od rána do večera. Nemají nikdy žádné volno a zábavu. Mezi prodejci jsou i vietnamští intelektuálové, kteří si prostě potřebují vydělat, aby uživili velké rodiny. Nelze házet všechny do jednoho pytlíku.

 

Ale to neznamená, že se někteří opravdu nedopouštějí zločinu.

 

To určitě, v každé společnosti jsou zločinci. V uzavřené komunitě je zločinnost ještě větší. Například většina Vietnamců neumí česky a mohou se tak obrátit pouze na jiné Vietnamce, vietnamské agentury, kteří na nich tak mohou beztrestně vydělávat. Poslední statistiky však ukazují, že průměrná procentuální kriminalita Vietnamců nepřevyšuje kriminalitu Čechů. Hodně z nich se odehrává uvnitř komunity, ale některé zločiny, například drogové, probíhají s pomocí Čechů. Na to by Vietnamci sami neměli.

 

Pozorujete aspoň nějaký posun ve zpravodajství od devadesátých let?

 

Zlepšuje se to, kdysi byla každá blbost ve zprávách, teď už se vybírají velké kauzy. Vadí mi ale jedna věc – v zákoně je dáno, že když jde o kriminální činnost, nemá se uvádět původ vyšetřovaného. Ale když jde o vietnamce, tak se vždy národnost zdůrazní, přestože mu třeba nebyla prokázána vina. Před pár lety například hodně lidí emigrovalo do Kanady. Češi se Kanaďanů zeptali, kolik přijali Romů, a oni překvapeně opáčili, že to neevidují, že prostě přijímají české občany.

 

Jak velká je vůbec vietnamské menšina v Čechách?

 

Oficiálně je asi plus mínus 60 tisíc lidí, převážně jsou tu legálně. Největší komunity Vietnamců jsou v USA, ve Francii a v Německu.

 

Proč jich je tu tolik?

 

V osmdesátých letech potřebovalo Československo dělníky a importovalo tak lidi z Vietnamu. To byla první vlna pracovní síly. Po roce 1989 zůstal, kdo mohl a snažil se sem dostat i rodinu. Poslední vlna byla kolem roku 2006, kdy tady byl ekonomický boom – hodně firem, automobilek atd. potřebovalo pracovníky. Přijely sem tehdy desítky tisíc lidí. Po krizi hodně lidí odletělo pryč, ostatní zůstali a snaží se přežít. Nyní přibývají spíše jen rodinní příslušníci.

 

Jak se sem takoví pracovníci dostávají?

 

Jsou tady různé agentury, které jim všechno vyřídí a mají z toho samozřejmě nějaká procenta. Je to hodně neprůhledné a lidi jsou na tom hodně vykořisťováni. Ty agentury jsou české i vietnamské, není v tom žádný rozdíl.

 

Jak jste se dostal do Čech vy?

 

Dřív existoval mezinárodní výměnný program pro studenty mezi socialistickými zeměmi. Vietnam vybral ročně asi sto studentů do Čech, dále studenti odjížděli i do Ruska, východního Německa, Maďarska, na Kubu atd. Vybírali se studenti s nejlepšími výsledky  v celostátních testech a s nezávadným životopisem. Měl jsem štěstí, že jsem v rodině neměl problémového příbuzného. Většina studentů tak byla ze severu Vietnamu. Z jihu, který proti komunistickému severu vedl neúspěšně válku, nás bylo samozřejmě méně.

 

Novináři ve Vietnamu


Jak fungují média ve Vietnamu?

 

Ve Vietnamu je tvrdší cenzura než byla tady za komunismu. V poslední době však vzniká nezávislá platforma ve formě facebooku, blogů a sociálních sítí, kde se lidé mohou více otevřít. Vietnam se snaží blokovat sociální sítě, ale je to nad jeho síly. Normálně se na území Vietnamu na Facebook nedostanete, ale stačí se zeptat na recepci hotelu a oni vám řeknou, jak to obejít. Blogeři rozlišují dvojí typ médií ve Vietnamu - média pravého pruhu, což jsou oficiální státní média, a média levého pruhu, což jsou sociální sítě a blogy.

 

Jsou novináři pronásledováni?

 

Ve Vietnamu neexistují soukromá média, je tam asi 700 novin a časopisů a všechny píší stejně, státně. Všichni novináři tak pracují pro stát. Jakmile propagují jiný názor nebo nějaký jejich článek projde cenzurou a vyvolá rozruch, jsou ihned vyhozeni. Dělají pak něco jiného, ale obvykle pak začnou být hodně aktivní na facebooku a blogu a pak teprve jsou pronásledováni. Přesný počet vězněných novinářů nedokážu říct, ale ve Vietnamu existuje Klub nezávislých novinářů a odtamtud znám asi tři lidi, kteří jsou ve vězení.

 

Jak dalece vnímají Vietnamci svobodu slova? Je pro ně vůbec důležitá?

 

Masmédia patří státu, takže většina lidí o tom nic moc neví. Na sociálních sítích ale blogeři hodně bojují za lidská práva, pořádají i demonstrace na ulicích, naposledy desátého prosince na počest mezinárodního dne lidských práv. Lidi si tak všímají, že něco není v pořádku, ale každý se bojí a kdo se nebojí, jde do ulic – jako tady před rokem 1989.

 

Kdybyste žil ve Vietnamu, byl byste takto aktivní? Nebál byste se?

 

Myslím si, že bych na ty demonstrace šel a byl bych aktivní.

 

Spoluzakládal jste občanské sdružení Van Lang. Co je jeho cílem?

 

Naším cílem je propagovat principy občanské společnosti, protože to je základ demokracie. Postupně jsme získali respekt v komunitě Vietnamců v Čechách i v české společnosti. Jeden z našich členů je zástupcem v Radě vlády pro národnostní menšiny, kde Vietnam získal zástupce teprve před půl rokem.

 

Na čem nyní pracujete?

 

Poslední projekt, na kterém jsme pracovali, je spolupráce se samizdatovým nakladatelstvím ve Vietnamu na překladu eseje Moc bezmocných od Václava Havla. Vydána byla teprve po Novém roce, na webu to postupně zveřejňujeme a papírová podoba je zatím jen ve Vietnamu. Poštou nám poslali nějaké kopie, ve spolupráci s Jáchymem Topolem plánujeme v březnu uspořádat v Knihovně Václava Havla nějakou sešlost na oslavu.

 

Jak daří samizdatu ve Vietnamu?

 

Znám jenom toto nakladatelství, které vydává Havlovu esej. Jmenuje se Giấy Vụn, což znamená v překladu Roztrhaný papír. Šéf nakladatelství Bùi Chát dokonce získal cenu od Mezinárodní asociace nakladatelů za prosazování svobodného vydávání. Nějak se mu podařilo na slavnostní předávání v Argentině odletět, ale když se vrátil, tak ho na letišti zatkli. Po výslechu ho naštěstí propustili. Je to mimochodem básník.

 

Jaká je reakce vlády na váš odvážný překlad?

 

Zatím žádná, neboť jsme to vydali teprve nedávno. Ale očekávám, že až zase přiletím za rodinou do Vietnamu, tak si mě opět pozvou na výslech. Naštěstí mě chrání české občanství.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010