nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Matěj Šenkárčin: Po tvrdé dřině si chce užívat







 

Vyrůstal na špinavém sídlišti v malém panelákovém bytě. Od mala se ale zajímal o rodinné hospodaření s penězi, což se později proměnilo v jeho zájem o byznys a finanční trhy. Rozhodl se, že se stane úspěšným byznysmenem, a šel si tvrdě za svým. Teď Matěj Šenkárčin prožívá svůj americký sen.

 

Studuje na prestižní univerzitě ve Spojených státech a má za sebou několikaměsíční stáže ve velkých finančních institucích. „Až skončím školu, čeká mě sice tvrdá dřina v nějaké firmě, třeba patnáct let,“ popisuje svou budoucí kariéru, „ale když vytrvám, budu mít dost peněz do konce života. Pak si pořídím jachtu a obepluju celý svět.“

 

Strávil jsem s Matějem osm let na gymnáziu jako jeho spolužák. Už od začátku našeho společného studia bylo zjevné, že se z Matěje stane třídní premiant. Pocházel z trojčat, a protože jeho sourozenci s ním chodili do jedné třídy, pochopitelně mezi nimi panovala soutěživost. Touha vyniknout určitě stála za Matějovými pozdějšími úspěchy.

 

Na druhém stupni už všichni věděli, že Matěj roste pro byznys. V září jsme mu já a další spolužáci vždycky dali peníze, které šikovně investoval - a před prázdninami pak každému přinesl zpátky původní obnos spolu s příjemným ziskem. Během roku přede mě na lavici občas položil bankovku se slovy: „Přišla dividenda.“

 

Matěj Šenkárčin na škole exceloval ve všem, na co sáhl, a dokonale splňoval antický ideál kalokagathie. Jeho zájmy sahaly od historie po přírodní vědy, vynikal ve sportech a navíc měl výtvarné nadání. Jeho speciální vášní ale byly jazyky: anglicky uměl lépe než profesoři a rodilého mluvčí uváděl do rozpaků. Němčinu a latinu si snad do hlavy lil trychtýřem. Zkrátka člověk bez Achillovy paty. Uplynulo už několik let, ale Matějova škola se z jeho odchodu ještě nevzpamatovala. Chodby gymnázia Chodovická jsou dodnes obsypané zarámovanými diplomy z různých olympiád a soutěží, které Matěj vyhrál. Ředitel jej považuje za nejlepšího studenta, který kdy jeho školou prošel.

 

Spousta nadaných lidí nedokáže naplno využít svůj potenciál. Matěj ale přesně naplnil naděje, které do něho okolí vkládalo.

 

Patřili jsme k prvnímu ročníku, který skládal státní maturitu  - a snad ani není potřeba zmiňovat, že si Matěj odnesl samé jedničky. Sotva dostal vysvědčení, sbalil si věci a odletěl za oceán.

 

Nabídka českých vysokých škol totiž Matějovi nepřišla dostatečně lákavá. Chtěl zamířit výš, a tak podal přihlášky hned na několik amerických univerzit. Když zjistil, že ho přijala prestižní Pensylvánská univerzita, začal se ohánět a shánět peníze. Nakonec se podařilo: Matěj uspěl v programu Scholarship Zdeňka Bakaly, a zařídil si tak financování svého zahraničního studia. Po maturitě odjel do Philadelphie a nastoupil na Wharton School of Business, nejstarší školu byznysu ve Spojených státech.

 

Zde prospívá s vynikajícími výsledky, na konci letošního školního roku by měl získat titul. Během studia stihl působit jako viceprezident asociace evropských studentů na Wharton School a navíc se stal kapitánem školního hokejového mužstva. Vyrazil i na zahraniční pobyt do Německa, kde studoval na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem.

 

Získal i první pracovní zkušenosti: absolvoval několikaměsíční stáže ve velkých firmách, jako jsou The Blackstone Group nebo Metzler Bank.

 

Matějovi se splnil sen a podařilo se vstoupit do světa milionářů – byť se setkal i s jeho odvrácenou tváří. „Poznal jsem prostředí, které popisuje film Vlk z Wall Street. Nahlédl jsem do života dekadentních boháčů a zlaté mládeže, který je plný drog a nesmyslného plýtvání,“ popisuje. Ale prý to byly jen drobné exkurze - prostředí, ve kterém se dennodenně pohybuje, je naopak plné erudovaných a úspěšných lidí. Matěj má pevný charakter a svět velkých peněz ho určitě nesemele.

 

FOTO: Facebook Matěje Šenkárčina

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Jana
Jana 30.05.2015 20:05:08
Matěj je v nejlepším slova smyslu frajer. Zároveň je i fantastický synovec. Teď v květnu měl promoce. Samozřejmě patřil mezi elitu.Je jenom škoda, že jsem mu nesvěřila peníze jako spolužáci. Nějak mě to nenapadlo. Mea culpa.
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010