nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Martin Wallner: "Mixit vznikl ze seminární práce."







V roce 2009 učinili Martin Wallner a Tomáš Huber rozhodnutí, které nejenže ovlivnilo jejich životy, ale pořádně zamávalo trhem s cereáliemi. Kamarádi z vysoké školy se rozhodlí "to" namíchat lidem podle jejich chuti, lépe řečeno tak, jak si to sami navolili na webu. Směsi plní do dnes už typických tubusů a rozvážejí je po republice. Nápad podpořili kvalitním marketingem cíleným především na sociální sítě a brzo si kolem sebe vybudovali stabilní základnu cereálie chroupajících zákazníků.

 

Podnikatelský duch

 

Každý úspěšný podnikatelský projekt ale musí někde začít a hlavně ne každý si může na svá bedra vzít takovou zátěž. „Myslím, že podnikatelský duch musí být v genech nebo okoukaný odmalička. Tím nechci říct, že by nemohl uspět jedinec, který k podnikání nebyl veden výchovou. Není to ani zásadně o vzdělání. Je to o selském rozumu, intuici a zmíněném podnikavém duchu,“ charakterizuje Martin osobu podnikatele. Když pak přišlo na „lámání chleba,“ dlouho se oba kamarádi nerozmýšleli. „Rozhodnutí proběhlo během společných studií a trvalo několik minut,“ dodává s úsměvem.

 

Za zmínku stojí zeptat se, kde se vlastně takový nápad zrodí. „Ten nápad jsem zpracoval jako seminární a později absolventskou práci na vysoké škole, byla inspirovaná zahraničním projektem a  upravena do českých podmínek,“ tvrdí jeden ze zakladatelů. „S nápadem realizovat jej společně na našem trhu přišel Tomáš, kterého zaujal, který jej viděl živě,“ připomíná Martin původ u našeho západního souseda, kde se individuálně namíchané musli setkalo s podobným úspěchem. Součástí kvalitního podnikatelského projektu je tak nejen přijít s novým neokoukaným řešením, ale také třeba využít díru na lokálním trhu a právě na něm být první.

 

Řada lidí si pokládá otázky, jestli má vůbec cenu pro podobné podnikatelské duše studovat vysokou školu. Jestli je vysokoškolský režim nedrží spíše zpátky a oni tak nepřicházejí o tolik potřebný čas. I na to jsem se Martina zeptal a nedočkal se překvapivě negativní odpovědi. „Ano, ten čas by se hodil, začít o pár let dříve. Přišli jsme ale v ideální chvíli a některé znalosti jsou k nezaplacení. Mezi to hlavní považuji internetový marketing, bez něj bychom se možná nikdy nerozkoukali, i kdybychom rozdávali zlaté pruty.“ Studium ekonomie se v tomto případě oběma zakladatelům vyplatilo.

 

Kultura podnikání

 

„Je to k nevíře, ale stále se snášíme a stále spolu zvládáme sedět metr od sebe dvanáct hodin denně,“ odpovídá mi Martin na otázku s tématem „podnikání ve dvou.“ Pět let v jednom podniku a mezi dvěma kamarády nedošlo k výraznějšímu konfliktu, tedy až na jeden případ: „O rvačce jsme přemýšleli pouze v okamžiku, kdy jsme koordinovali povodňovou evakuaci naší provozovny a kdy nám zkrátka teklo do bot.  I přesto jsme s ostatními zvládli zachránit 90 % zásob před kontaktem s vodou, přesunout výrobu do nových prostor a za 24 hodin poté již opět vyrábět.“

 

Zajímalo mě, jak Martin hodnotí zdejší podmínky pro podnikání, protože se koneckonců ČR pravidelně umisťuje na nezáviděníhodných statistických příčkách ve srovnání se západní Evropou. Realita prý není tak špatná. „Byrokracie nám klacky pod nohy nehází, nemůžeme říct, že bychom se potýkali s nějakými zásadními bariérami. Bariéry úspěchu jsou u našeho konceptu mnohonásobně výše, než ty vstupní. Ať je to vložený kapitál nebo čas. Například při naší snaze rozšířit se po regionu střední Evropy narážíme na mnohem větší nástrahy.“

 

Dalším velkým tématem, které od podnikání odrazuje velké množství lidí je nedostatek volného času. Zeptal jsem se proto Martina, jak tráví své chvíle volna, případně jestli vůbec nějaké má, no prostě čím se baví takový zapřažený podnikatel, a už tak trochu tušil odpověď. „Zní to jako klišé, ale my se bavíme svou prací. Často se u ní zasekneme a domů se rozprchneme nad ránem.“ Že je podnikání tak trochu nákaza mi potvrzuje posléze. „Na dovolené se těším do práce po třech dnech, začnu mít totiž pocit, že mám možnost dělat velké činy a měnit dojmy a místo toho někde koukám na sníh nebo vodu.“ Když je ale potřeba, oba umějí řádně ventilovat pracovní nasazení. „Občas se potkáme na večerních tazích Prahou, firemní večírky zakončujeme my, jako poslední a často za světla.“

 

Budoucnost

 

Jak bude vypadat Mixit za několik let je samozřejmě ve hvězdách, ale i tak musí mít každý podnikatel představu, co se svou firmou v budoucnu. „Těch cest, kudy Mixit vydat, je obrovské množství. Nelze jít všemi a některé budou slepé,“ odpovídá trochu neurčitě Martin. „Riziko ztroskotání je u každého nového projektu enormní a byla by to pro nás v tuto chvíli hořká zkušenost,“ dává tím najevo, že pět let je pro podnik pořád krátká doba. Přirozený optimismus ale nakonec vyhrává i tuto diskuzi. „Ani pro jednoho z nás Mixit není první pokus o podnikání, člověk musí věřit sobě, tomu co dělá a musí ho to bavit. Pořád tu bude jistota zábavy a seberealizace.“

 

zdroj fotografie: svou-cestou.cz

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010