nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Juliana Maškrtnica: "Základem je prvotřídní chleba."







Juliana Fischerová alias Maškrtnica je mladá vysokoškolská studentka, která veškerý svůj volný čas věnuje pečení všeho možného. Nejraději ze všeho ale peče bochníky chleba. Spolu s dalšími /foodies/ Michalou Gregorovou a Martinem Kucielem alias Cuketkou stojí za projektem tzv. kváskové mapy a chlebové poradny Pečem Pecen. Nyní to vypadá, že si ve svých 23 letech bude otevírat svoji první pekárnu.

 

 

„Začala jsme péct někdy na gymplu, ale nebylo to úplně ono. Kvalita se zlepšila zejména zakoupením domácí pekárny, která těsto prohnětla místo mě, a později pořízením kvásku. Hodně lidí nemá kynutá těsta ráda, protože je prostě neumí vypracovat, a tak pečou cihly. Ale i bez robotu a vynakládání větší fyzické síly to jde, jak jsem zjistila, když jsem odjela za strýčkem do Ameriky. Tam jsem si uvědomila, že mi náš chleba hodně chybí. Neměla jsem tam žádný hnětací přístroj, pekla nehnětené bochníky podle receptu z New York Times a koukala, co pomalá fermentace umí,“ vypráví Juliana o svých pekařských začátcích. O pár let později si založila blog, kde publikovala různé rady a recepty, které se pečení týkaly. Čím dál tím více lidí ho začalo číst a následně i uvádět do praxe.


„Základem chleba je kvásek, ale spousta lidí nevěděla, kde se dá sehnat. Tak jsme se v jeden předvánoční večer s Martinem 'Cuketkou' Kucielem a Míšou Gregorovou rozhodli, že uspořádáme kváskovou nadílku v Mém šálku kávy v Karlíně. Ten den si pro něj přišlo něco přes sto lidí. Díky tomu velkému úspěchu nás napadlo, že by bylo jednoduší, kdyby si lidé, kteří mají o pečení vlastního chleba zájem, rozdávali kvásek sami mezi sebou. Jediný problém byl zjistit, kdo a kde ho má,“ popisuje Juliana vznik kváskové mapy PečemPecen.cz.

 

Ta začala kynout a v průběhu jednoho roku se na ní zaregistrovalo přes patnáct set chlebomilců. Souběžně s ní se začala rozrůstat i facebooková poradna, která má k dnešnímu dni skoro třináct tisíc členů.


Kromě internetového prostředí si už Juliana měla možnost vyzkoušet profesi pekařky i na malých akcích, kde figurovala jako dodavatelka pečiva. „Pekla jsem na pražských víkendových akcích jako je Zažít město jinak, na různých minifestivalech... Dodávám pečivo také jedné restauraci, ale ve větším a z domova to nejde dělat pravidelně, což je škoda. Takže to zkouším jen příležitostně na speciálních akcích jako takový pop-up stánek.“ Kromě chlebů umí Juliana  i sladké pečivo: koblihy, koláče nebo různé dorty.


Příprava kvalitního pečiva je podobně náročná jako pečení dortu, za ten však lidé zaplatí třeba i desetkrát více než za pecen řemeslného chleba. Výrobou sladkostí si tak z domova přivydělává spusta žen na mateřské dovolené, pečení chleba ovšem zůstává spíše koníčkem. I to se ale možná postupně mění.


Juliana svoji pekařskou činnost logicky posouvá o krok dál a pomalu pracuje na své první pekárně. „Nejdříve budeme péci pouze zejména na zakázku, většinou pro restaurace a hotely. Až se to trošku rozběhne, tak možná budeme uvažovat o své vlastní prodejně. Lidé si ale budou moci koupit náš chleba i normálně, a to na jednom z našich výdejních míst, která zatím zůstávají neprozradím.“ říká Juliana o svém nacházejícím projektu.


Jak široký sortiment bude Juliana ve své provozovně nabízet, stále není jisté. „Sortiment se pomalu tříbí, základem je ale prvotřídní chleba. Jedna věc je poptávka a druhá věc je, co jsme zatím schopní zvládnout a co dává dohromady smysl. Například orientace na croissanty nebo cokoliv z plundrového těsta znamená investovat další peníze do techniky, aby vypadaly tak, jak chci. Nejde dělat všechno, a ani to tak nechceme.“

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010