nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Jan Rachota: Jsem sportovní fanatik







Třicátník Jan Rachota už skoro dva roky odpovídá jako tiskový mluvčí hokejového Lva Praha na dotazy novinářů. Kromě toho má na starosti celé PR oddělení klubu. Když zrovna nepracuje, rád si zahraje třeba florbal. Když se zrovna nehodí za míčkem, usedne k Xboxu. A když ani to, pročítá sportovní servery. „Jsem fanatik,“ říká.

 

 

Co děláte?


Pozice PR a organizačního ředitele v jediném českém týmu hrajícím KHL – HC LEV Praha

 

Proč děláte zrovna to, co děláte? Co bylo vaší motivací, impulsem?


Po první zkušenosti s KHL, kterou jsem udělal na Slovensku, jsem po vzniku českého týmu v Praze rád využil nabídky a přijal působení v týmu nováčka HC LEV Praha na pozici manažera komunikace. Lákala mě stále se rozvíjející soutěž, která je uznávána jako nejlepší hokejová liga v Evropě.

 

Co považujete za svůj dosavadní největší životní úspěch?


Aktuální pozici, případně ještě zkušenost při MSJ v Liberci, kdy jsem vedl tiskové centrum v jednom ze dvou pořadatelských měst.

 

A neúspěch?


To, že se nepovedlo odvrátit krach hokejového týmu KHL v Popradě.

 

Pracujete v týmu, nebo jste spíš sólista?


Od mládí jsem miloval kolektivní sporty, tzn. jasně preferuji kolektiv.

 

V kolika letech a jak jste vydělal první peníze? Za co jste je případně utratil?


V 15 letech. Pracoval jsem poprvé v životě a na brigádě ve skladu textilovin jsem si vyzkoušel, že „práce rukama“ není pro mě. Ne, že by mě nebavila, ale byl jsem hrozně nešikovný. :-)

 

Co vás motivuje?


Aktuálně snaha vybudovat fanouškovské zázemí a podporu pro tým HC LEV Praha. To je dlouhodobá cesta a motivace, kdy je třeba si užít každé malé vítězství.

 

Kde se vidíte za pět let?


Nerad plánuji dlouhodobě dopředu, omlouvám se, ale pětiletka je dlouhodobé období.

 

Máte nějaký vzor, případně jmenovali byste osobnost, která vás inspiruje?


Rozhodně. Vzorů mám několik, na poli manažerské můj otec, na poli novinářské pak legendy jako Robert Záruba nebo David Pospíšil. Inspiruje mě příběh Zdena Cháry.

 

Bez koho nebo bez čeho byste se neobešel?


Bez rodiny. Od narození dětí jsem pochopil, že hokejová vítězství jsou krásná, ale ne nejdůležitější.

 

Na jaké školy jste chodil a která vám toho nejvíc dala?


Gymnázium Hořice, VŠ pedagogická v Liberci, VOŠ ekonomiko-právní v Liberci. Kombinace gymnázia a VOŠ byla pro moji osobnost tou pravou volbou. Gymnázium pro širokou škálu vědomostí, které jsem měl možnost čerpat (ne vždy se tak dělo), VOŠ ekonomicko-právní, kde jsem se našel v některých praktických předmětech.

 

Jaký byl váš oblíbený předmět?


Čeština na gymnáziu, ekonomické předměty pak na VOŠ.

 

Jakou máte podle sebe nejlepší vlastnost, silnou stránku?


Komunikativnost.

 

A nejslabší?


Paměť – konkrétně na jména.

 

V jaké byste chtěl žít historické době (nebo v budoucnosti?), kdybyste si mohl vybrat?


Vždy mě fascinovalo husitství.

 

S jakým člověkem (žijícím i nežijícím) byste chtěli na hodinu uvíznout sami ve výtahu?


S dědečkem, který mě přivedl k hokeji, ale záhy zemřel, ze známých osobností pak s T. G. Masarykem.

 

Jaké máte koníčky, máte čas se jim věnovat?


Florbal, lyžování. Bohužel, času je málo, takže hlavu čistím již pouze pasivně na Xboxu nebo u fotbalového managera. A u dobrého vína, to v kombinaci s předchozí větou.

 

Máte nějakou závislost, jakou?


Jsem sportovní fanatik. Není ráno a večer, kdy bych si nepřečetl nejvýznamnější české sportovní servery.

 

Byl jste volit v posledních volbách?


Nebyl, byl jsem v té době zrovna na pracovní cestě v zahraničí. Bohužel, jinak jsem pravidelný volič.

 

Čemu dáváte přednost? Kávě nebo čaji?


Jednoznačně kávě, tu mám hodně rád.

 

Pivo nebo víno?


Jednoznačně víno, to si rád vychutnávám.

 

Moře nebo hory?


Sjezdové lyžování je pro mě opravdový relax a adrenalin zároveň. Takže hory, vzhledem ke stavu pak zahraniční.

 

Steak nebo salát?


Steak se salátem.

 

Matematika nebo čeština?


Čeština.

 

Máte doma televizi?


Mám, často pouze na okrasu…

 

Jakou máte oblíbenou pohádkovou postavu?


Rumburak – až záporák, měl jsem ho vždy rád.

 

Máte nějaké životní motto?


Klasické od Ivana Hlinky - Hlavně se z toho nepo…

 

Foto: Facebook

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010