nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Ilya Fomenykh: Nebudete to mít se mnou lehký. Ale nebudete se ani nudit







Dobře si zapamatujte tohle jméno. A to i přesto, že ho zřejmě nevyslovíte napoprvé správně. Ilya Fomenykh (23 let) se už dokázal zařadit mezi nejvýznamnější zdejší mladé filmaře. Svým umem převyšuje své vrstevníky s takovou razancí, že už si zde vybudoval poměrně slušnou pověst.

 

 

Jeho umělecký styl je velice prostý, přesto do každého projektu dává maximum a logicky to požaduje i od ostatních. To je přesně ta vlastnost, které si na Ilyovi vážím nejvíc. Rovněž mě příjemně překvapuje jeho smysl pro racionální myšlení, které je na jeho věk velice vyspělé.

 

Samozřejmě, že začátky byly těžké a bylo potřeba se na něčem otrkat. V jeho případě to bylo natáčení svateb, které nejsou považovány za kdovíjaké výhry. Ilya přesto dokázal z každé svatby vykouzlit krásné love-story a navždy tak zachytit ten šťastný den v nezapomenutelné chvíle. Pomohlo to i jemu, poznal takdřív prostředí, ve kterém se musel nejdříve naučit jazyk, aklimatizovat se, a to vše bez své rodiny a bez zázemí.

 

Ilya si vybral jednu věc, a dělá ji výjimečně kvalitně. Jak sám říká, jeho cílem není vytvářet šablonovité audiovizuální práce pro klienty, ale díla, která budou přijímána jako něco nového, klidně kontroverzního. Sdělení má prý být vždy na prvním místě. Takže žádný trapný alibismus forma nad obsah, či obráceně. Obsah má jít ruku v ruce s formou a naopak.

 

Svatby vystřídaly sportovní akce, sportovní akce vystřídaly prezentační videa a ty zase vystřídaly krátkometrážní filmy, které jsou v současné době alfou omegou Ilyova portfolia.

Ilya se narodil na Uralu, v Jekatěrinburgu, ale nikoliv v Rusku, jak sám říká. Ruskem a ruskou kulturou totiž silně pohrdá a nehlásí se k žádným ruským kořenům. Možná i to mu dodává sebevědomí v  tom, co dělá a jak to dělá. Zkrátka je z Uralu.

 

Vlastně typický Ural, slušelo by se dodat. Silný jako skála, velký jako medvěd se silným přízvukem, ale rovněž s perfektním českým jazykovým projevem. V restauraci se nezapře a objednává si boršč s vodkou. Když ho posloucháte delší dobu, máte pocit, že se před vámi právě zjevil mimozemšťan. Trochu exotický, trochu srandovní, trochu tajemný, ale stoprocentně nevšední.

 

Jeho spolupracovníci lakonicky zdůrazňují, že Ilya je ten typ člověka, co vás jistojistě jednou denně neskutečně rozzuří, ale na druhou stranu se na něj nedokážete hněvat delší dobu. Víte, že je to v jádru strašlivě dobrý člověk a to mu přidává na kreditu. Na place si dokáže sjednat pořádek a na celý štáb působí takovou zvláštní magickou silou, že se mu vždy podaří ze všech vymáčknout to nejlepší.

 

Ilya navíc není jen tzv. pasivní filmař, který si vše jen vypůjčí a po skončení projektu o to nejeví zájem. V téhle branži je opačný postoj výjimečný a velice ceněný. Veškeré vydělané peníze okamžitě investuje zpět do nové a lepší filmové techniky, díky níž může při dalším projektu pracovat mnohem efektivněji, ale stále se stále stejným zápalem pro věc.

 

Ilya má obrovskou sociální inteligenci, dokáže se bavit s kýmkoli o čemkoli a je to právě on, kdo potvrzuje teorii, že více by se mělo naslouchat, než mluvit.

 

Stále mající ruské občanství však nedávno doplnil o povolení k dlouhodobému pobytu. Navíc se hrdě hlásí k České republice jako ke své domovině a prostředí, které mu podle jeho vlastních slov umožňuje naplno využít svůj talent. Zdejší prostředí mu dodává osobní svobodu a kreativní rovinu svobody, které ve své rodné zemi nemá.

 

Jeho životní motto by mohlo znít “Na rovinu říkám, že to se mnou nebudete mít vždy jednoduché, ale slibuji, že se se mnou nikdy nebudete nudit”. To je si myslím férové motto.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010