nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Hejt na lidi v socce







Vůbec nechci kritizovat městskou hromadnou dopravu (a.k.a. socku) jako takovou. Ba naopak, skoro vždycky mě dopraví skoro včas tam, kam potřebuju. Konkrétně pražskou MHD využívám na denní bázi a nehraju si na to, že jsem moc velká dámička na tramvaj.

 

Oukej, poblitý metro nebo parta smrdutejch vágusáků jsou docela humáč, ale dá se to. Jenže ty lidi!!!

 

Začnu u pracovníků DPP. Myslim, že na to, abyste po Praze mohli řídit autobus, musíte mít osvědčení, že jste byli aspoň dva roky v blázinci za nepříčetnost. Jinak si tu šílenou jízdu (hlavně v noci!) nedovedu vysvětlit.

 

Nebo řidiči tramvají, který pravidelně čekaj, až uběhnete tři sta metrů ke dveřím – a pak vám je zavřou před nosem a ujedou. Čirá zlomyslnost. Stejně jako u revizorů, co vás zastavěj, jenom když nesete aspoň čtyři tašky.

 

Ale chtěla jsem mluvit o cestujících, protože to je teprve peklo. Starci, který se snažej narvat do vagonu ještě předtím, než lidi vystoupěj. Nedočkavci, který vás málem umačkaj, jenom aby byli první venku (a nenechaj si vysvětlit, že vy TAKY vystupujete).

 

Lidi typu „já mám právo sedět“, co nepustěj ani devadesátiletou babču o holi jenom proto, že maj tašku, a nechce se jim to držet. Chvátalové, který radši zdržej celý metro o 30 sekund místo toho, aby počkali dvě minuty na další.

 

Puberťáci s hudbou v reprácích. Nevychovaný děti, co po vás házej papírky, když se nedíváte. Blondýny, co moc nahlas vyprávěj o svým intimním životě. A spousta dalších, pro který mě teď nenapadá žádná škatulka.

 

Divim se, že ještě nikdo o svejch cestách emhádéčkem v hlavním městě nenapsal sbírku tragikomickejch povídek. I když nejvýstižnější název už je zabranej – Panoptikum města pražského.

 

(Zdroj fotografie: http://thosespacesinbetween.files.wordpress.com/2010/04/full_subway_1.jpg)

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010