nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Hejt na dojíždění







Jo, taky si zahejtuju. A protože se tenhle problém týká zrovna mě, budu muset tvrdit, že je nejzávažnější ze všech, co tu kdy byly, budou a vůbec můžou být zmíněny.


Mám totiž dost chytrého rodiče na to, aby si vypočítal, že denně dojíždět do Prahy je pro mě (čtěte něj) stále zásadně levnější než v Praze bydlet. Že cesta trvá 80 minut tam a 80 zpět, rozhodně není jeho problém, ale můj, tak se s ním není třeba trápit. Myslím, že v tomhle jsem rekordman, nebo mi to alespoň nikdo něvěří. Zajímalo by mě, jak jsou na tom lidé dojíždějící třeba jen půl hodiny, jestli řeší něco podobného, nebo je jejich situace lepší.


Při dojíždění, zvlášť z větší dálky a vesnice, je jednou z největších potíží práce. Obrovský problém, ze kterého nejde vystoupit. Sám si proto byt ani kolej nezaplatím, protože se prostě na nedostanu k penězům na víc než přilepšení, takže jsem v nekonečném a dost depresivním kruhu, přímo tak moc, že se mi to ani nechce podávat vtipně.


Štve samozřejmě čas strávený ve vlaku. Pak skutečnost, že když do školy jedu, zabiju tím den a nestihnu nic jiného. A když nejedu, sedím 24 hodin sám doma a nemám co dělat a kam jít, protože v týhle díře už nic a nikdo krom mě není. Radši ani nechci přemýšlet o tom, co nestíhám, co nemůžu dělat a co mi všechno uniká mezi prsty na všech úrovních. Od samotné školy, kterou tím pádem samozřejmě často flákám, protože jet na jednu přednášku je opravdu na zabití, po osobní život.


Míň pálí, tím víc však provokují chytré návrhy okolí, jak by se to udělat dalo, z čehož nejradši mám:

 

1) „Víš že na kraji Prahy existují úplně nejlevnější koleje? Jen tam teda jseš s pěti lidma na pokoji a můžeš používat sprchu jen sudé dny.“ Jo, jsem socka, ale na tohle asi nemám sílu, kdyby peníze náhodou jo. Uznávám, možná bych měl být ochotný obětovat naprosto veškeré pohodlí realitě svojí situace, ale nějak tak mi není blbý říct, že tohle prostě neberu. Škoda, že nebydlím tak daleko, abych neměl na výběr, ale dobrovolně fakt ne.

 

2) „Hele, tak šetři. Kdybys třeba pil levnější pití, tak by sis našetřil.“ V reakci bych danému člověku rád svoje pití chrstnul do obličeje a demonstrativně si objednal nové, ještě dražší, protože představa, že dát si jednou týdně v hospodě levnější pití mi vydělá na bydlení, je sice krásná, ale poměrně snová a já se pak cítím jako idiot, co prochlastá nájem.

 

3) „Najdi si další práci.“ Tak zní rada všech Pražáků. Můžu chodit pracovat do skláren, můžu chodit pracovat do stáčírny minerálky. To všechno jsem už dělal a nic dalšího u nás dělat nejde. Ale nemůžu to dělat dnes, když jezdím do školy a když bych rád začal něco jako kariéru. A do psaní dávám hodně, ale jako začátečník si prostě nevydělám, nemám dost peněz za práci ani příležitosti dělat víc práce. Někteří mají v tomhle ohledu štěstí, ná ne. Musím čekat. Pokud se z toho dřív nezblázním.


A teď už nebudu rušit, dál si stěžujte na tlačenici v tramvaji. Taky mě to štve.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Lucie
Lucie 27.04.2014 18:39:53
Pokud můžu něco doporučit, jsi-li student Karlovky... :)

http://zpravy.idnes.cz/americky-program-ciee-pro-studenty-univerzity-karlovy-a-famu-p6c-/domaci.aspx?c=A120902_180400_praha-prilohy_lpo
Jana
Jana 05.04.2014 10:52:28
1) A proč ne ty nejlevnější koleje? Fajn, nepohodlí, lepší by bylo holt lepší, ale když na to nemáš, tak asi těžko můžeš chtít něco lepšího.
2) Tak ne že nepij levnější pití, prostě do té hospody nechoď, ne? Je na tom něco nelogickýho? Nebo chudák študák do té hospody MUSÍ?
3) A proč si neseženeš brigádu v té Praze, když už tam jezdíš?
A ještě něco: Cesta 80 hodin tam a 80 hodin zpět, to je krásných 160 minut denně, který můžeš strávit PRODUKTIVNĚ. Něco vytvářet. A třeba začít něco jako kariéru.
Zatím hledáš důvody, proč to nejde. Až ti docvakne, že je místo toho třeba hledat způsoby, jak by to šlo, tak to půjde.
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010