nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Hejt na Babovřesky 2







Na první díl komedie Babovřesky režiséra Zdeňka Trošky jsem loni do kina nevyrazil, nejúspěšnější tuzemský snímek roku jsem viděl až se zpožděním na DVD. Na čtyřikrát. Svůj pocit po odkládaném zhlédnutí „řachandy z české vesnice“ bych přirovnal k pocitům pacienta s rakovinou, který po pěti letech nemoc porazil, i když metastázovala. Včera jsem do kina vyrazil na druhý díl a musím smutně konstatovat, že chemoterapie nezabrala a je to všechno zpátky. Co se týče třetího dílu, rád bych si zde pomohl citátem Troškovy dvorní herečky Heleny Růžičkové: „Tu bestii rakovinu jednou zničím!“ Bohužel ale všichni víme, jak to s Helenou dopadlo.

 

Babovřesky 2 působí v kinech ještě nepatřičněji než loňský první díl. Opět se po nás chce, abychom se smáli babovřeské vesnické sebrance, tedy bezcharakterním šmejdům, které Troška vydává za kladné postavy, jistou novotou ale je, že tentokrát se není čemu smát. Abyste tomu rozuměli, bez frontální lobotomie samozřejmě nebyla k smíchu ani obhroublá jednička. Dvojka ale obsahuje jen extrémně chabé pokusy o vtip, kterému se Troškovy diváci obvykle smějí. I kdybyste se prostě naladili na Troškovu vlnu, smát se nebudete, protože hlavní vtipy jsou z ranku „chtěl jsem říct přepadovka, ale přeřekl jsem se, a řekl jsem převodovka“. Ehm.

 

Co tedy zbývá? Asi tři dějové linky (hokejisté, které (ne)chtějí sbalit tři místní slečny, farář, který se sbližuje s řádovou sestrou a převodovka z ministerstva, která má vyšetřit místního starostu), které se samozřejmě proplétají a zauzlují přesně tak, aby to dávalo co nejméně elentárního smyslu. Ne, vážně, pokud byste po mně chtěli, abych rekonstruoval, o co ve filmu šlo ministerskému kontrolorovi nebo nýmandům, se kterými chodili zmíněné tři místní slečny, nemohl bych vám sloužit. Pár hodin po projekci si vzpomínám jen na otřesný hudební motiv, křičící product placement a křiklavé barvy všude kolem (na ten zelenkavý trávník na návsi nešahat, je toxický!), panáky rumu, tupláky piva a lahve vína v každém záběru a dům starosty ve stylu odporného devadesátkového podnikatelského baroka, přičemž lokalizaci Babovřesk do nějaké balkánské republiky ještě potvrzují scény, kdy starosta dává někomu přes hubu místo pozdravu nebo využívá služeb sígrů, kteří mají zabránit příjezdu kontrolora.

 

Z celých druhých Babovřesek ale nejvíce trčí pozoruhodné názory Zdeňka Trošky, které je evidentně schopen propašovat kamkoliv. Jede se na neuvěřitelně populistické vlně živené především Troškovou nenávistí k církvi, kterou představuje scéna s tlustým biskupem obklopeným luxusem. Dojde ale i na umění („Tuhle fresku seškráběj!“) nebo politiky („Malými krádežemi se zabýváte, ale velké ryby necháte plavat!“). Jurský park v hlavě Zdeňka Trošky si tedy v Babovřeskách 2 projdeme opravdu důkladně.  I proto si nedokážu představit, proč by se na Babovřesky 2 někdo díval z jiných než studijních či recenzních důvodů. Jakýkoliv humor totiž neobsahují.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010