nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Fatima Rahimi: Afghánistán je pro každého terorista, písek, burky a chlapi s kalašnikovem







Fatima (21) studuje v Praze Evropské kulturní a duchovní dějiny na Fakultě humanitních studií a příští rok bude z této mladé Afghánky magistra. V Čechách žije od osmi let a mluví krásně česky, dokonce s moravským přízvukem. Fatima se rozpovídala o českých médiích, vlastní neziskové práci i o jejích oblíbených knedlících.

 

 

Jak vnímáš nynější média?

 

Vidím velký rozdíl v žurnalistice nyní a v devadesátých letech. Vždycky jsem si žurnalisty představovala jako ve filmech - tam jdou a hledají příčiny. V dnešní době se mi zdá, že je ta práce dost povrchní.

 

A jak vnímáš třeba týdeníky? Novinařina, která se tam dělá, se přece liší od té zpravodajské v denících.

 

To je pravda, časopis Respekt je jediný, kdo mě drží nad vodou. Takový Reflex a jemu podobné mě znechucují.

 

Kterým médiím tedy nejvíce věříš?

 

Snažím se nečerpat z jednoho zdroje. Nejprve se vždy podívám na Hospodářské noviny. Podle mě jsou nejserióznější, ale přesto jim ne vždy důvěřuji. Když jsou tam někdy nějaké statistiky nebo i zprávy, tak se to snažím ověřovat ještě jinde. Mám ráda blogy, kde lidé něco za sebe komentují. U novinářů mám pocit, že nepíší objektivně. Možná je to jen můj pocit, ale když to čtu, tak tam vždy pocítím vlastní názor toho autora.

 

Máš na mysli nějaký konkrétní případ?

 

Například prezidentské volby, na žádném webu nebo v novinách jsem se nesetkala s tím, že by autor buď nepodporoval nebo neodsuzoval nějakého kandidáta.

 

Vadilo ti, když v den voleb vyšlo v některých denících otevřené doporučení lidem, koho mají volit?

 

Vadilo mi to. Přestože jsem otevřeně volila Schwarzenberga, tohle mi opravdu vadilo. Přišlo mi to hodně nefér.

 

Objektivita je tedy pro tebe naprosto nejzásadnější?

 

Samozřejmě. Vždyť loňské Forum 2000 bylo také o objektivitě v médiích. Byla jsem na přednášce, která řešila, zdali je Al Jazeera ještě objektivní, spekulovalo se o spolupráci s katarskou vládou, která televizi vlastní. A teď u nás Babiš kupuje Mafru, jaký je v tom rozdíl? Teď je v politice a tohle by se nemělo stát.

 

Jak vypadá afghánská komunita v Česku?

 

V Česku je nás opravdu málo, žije nás v Česku všehovšudy asi jen padesát. Vím o třech rodinách, co tady žijí už třeba patnáct let, a pár nových, kteří zde žijí čtyři pět let. A pak jsou tu ti, kteří za komunismu přijeli v rámci výměnných pobytů a zůstali zde. Vzali si české manželky a tvoří smíšené rodiny. Pár jich pracuje v Rádiu Svobodná Evropa. A samozřejmě jsou tu ještě pracovníci ambasády.

 

Znáte se navzájem, když jste tak malá komunita?

 

My jsme ze Šumperka a tam jsme byli úplně oddělení od všech. Od té doby, co jsme v Praze a mamka je kuchařka v afghánské restauraci, tak se s ostatními více vídáme. Jednou jsme se potkali v uprchlickém táboře s jednou afghánskou rodinou a tu jsme znova viděli až po devíti letech tady v Praze.

 

Vaří mamka i česká jídla?

 

Já třeba zbožňuju knedlíky. Klidně sním šest, sedm knedlíků. A miluju svíčkovou. Mamka ji ale nechce vařit, přestože je kuchařka, protože je to tak typicky české, že by to prý určitě neuvařila správně. Mamka jinak vaří v restauraci Kábul, která je kousek od Národní třídy. Je to asi jediná restaurace založená na perské kultuře ve střední Evropě a to už je co říct.

 

A od jídla zpátky k politice. Proč jste z Afghánistánu emigrovali?

 

Hlavním důvodem byl můj táta, který po uzavření škol tajně učil doma. Tálibové s tím měli problém a chtěli ho zavřít. A tam když někoho zavřou, tak se na 99 % nevrátí. Česko nebyl náš cíl, prostě jsme potřebovali pryč. A lidé, kteří nás z Afghánistánu provedli skrz střední Asii a Evropu, řekli, že jestli chceme ještě dál na západ, musíme zaplatit. Peníze jsme neměli a tak jsme zůstali v Čechách.

 

Jste v kontaktu s rodinou v Afghánistánu?

 

Používáme hodně Skype. Já jsem se tam od emigrace ještě nebyla podívat, ale táta tam byl dva roky zpátky a mamka se sestrou loni v létě. Teď už nás vláda naštěstí nepronásleduje.

 

Jak vnímají Češi Afghánce?

 

Afghánistán je pro každého terorista, písek, burky a chlapi s kalašnikovem. To je obecná představa o Afgháncích. Přitom burky byly povinné jen za doby Tálibánu. Od roku 2001, a to ví málokdo, to už dávno neplatí. Takže to ženy nosí relativně dobrovolně, stát to nepřikazuje. Už je to spíše kulturní zvyk – podstatné je, aby nebyly vidět vlasy, burku přes obličej ale nemusíme mít. Tálibové kdysi ženy za porušení zahalování mlátili, usekávali jim končetiny, kamenovali. Jedna žena v obchodě třeba odhalila ruku, když si chtěla něco vzít a byla následně zmlácena na ulici.

 

Pracuješ v Amnesty International? Co tě k té organizaci přivedlo?

 

Věděla jsem, že budu díky magisterskému studiu v Praze a chtěla jsem začít něco dělat. Při bakaláři jsem nic nedělala, jen jsem chodila do školy. V Praze je mnohem více možností, všimla jsem si nabídky dobrovolnictví v Amnesty International, tak jsem tam poslala životopis s tím, že kdyby se něco naskytlo, že bych měla zájem. Vybrali mě na summer camp do Bratislavy, kde jsem potkala spoustu zajímavých lidí.

 

Takže ti je dobrovolnická práce hodně blízká.

 

Kdybych mohla, tak se rozdám úplně všude. Kromě Amnesty dobrovolničím ještě v OPU, což je Organizace pro pomoc uprchlíkům. Ozvali se mi, že tam mají dva afghánské kluky v dětském domově, kteří by potřebovali pomoc s úkoly do školy. Takže budu doučovat češtinu a pomáhat jim se integrovat do české společnosti.

 

Dokážeš si představit, že by ses živila prací v neziskové organizaci?

 

Abych pravdu řekla, nikdy mi nešlo o peníze. Mě to bylo úplně jedno, hlavně abych byla nápomocná a sama se svou prací spokojená. Ale čím jsem starší a uvědomuji si, že rodiče budou jednou závislí na nás dětech, tak přemýšlím jinak. V první řadě o peníze nikdy nejde, ale chci, aby se rodiče měli dobře. Zaslouží se mít nejlíp, jak to jde. Kdysi ztratili úplně všechno, své postavení ve společnosti a museli tady začít úplně od nuly. A to jen proto, abychom se my děti měli dobře. Proto chci mít dobrou práci, abych jim to aspoň zčásti oplatila.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010