nevěř nikomu
pod třicet...
vyhledávání
»
home
« Zpět

Díky, Miloši







Pamatujete si, jak jsme 17. listopadu 1989 šli společně Prahou, cinkali klíči a vyhazovali Jakeše do koše? Já totiž ne. Nebyl jsem v té době na světě, jen vím, že se něco takového dělo. Prý.

 

Letos to bylo 25 let od sametové revoluce, kterou odstartovaly právě demonstrace 17. listopadu. Demonstrace, které přispěly k pádu komunismu v naší zemi. Takhle nějak Den boje za svobodu a demokracii vnímám já – povrchně a bez hlubších znalostí. Tedy podobně jako například Den upálení mistra Jana Husa nebo Den české státnosti.

 

Žádnou z těchto událostí jsem nezažil, měl bych si je ale každý rok připomínat.

 

Martin Malý – vývojář, programátor a novinář v jednom – na svůj blog napsal, že svátky jsou pro nás jen dny volna. Ve skutečnosti si je podle něj připomínají a zajímají se o ně jen média. Právě 17. listopad ale vnímá opačně. Protože kdyby k těmto událostem nedošlo, pravděpodobně by dnes byl „zavřený, mrtvý, odstěhovaný nebo zlomený“.

 

Souhlasím s ním, i když jsem si to opravdu pořádně uvědomil až letos. Když jsme šli společně Prahou, mávali kartičkami a vyhazovali Miloše do koše. Dost možná jsem si to uvědomil, protože jsem si tu událost konečně zažil. Byť trochu jinak než před 25 lety.

 

Takže díky. Díky, Miloši!

 

PS. Původně jsem chtěl napsat něco, kde se jméno našeho prezidenta nebude ani jednou vyskytovat. Nepovedlo se mi to. Tak se na závěr aspoň pokusím odvést pozornost výčtem toho, co se 17. listopadu 1989 dalšího zajímavého událo: Svátek měla Mahulena. Narozeniny slavila Miroslava Němcová, Kateřina Emmons nebo Brandon Call (to je ten, co si o dva roky později zahrál postavu J. T. Lamberta v seriálu Krok za krokem). Večer byla v Československu vidět polární záře. Americká kina začala vysílat Malou mořskou vílu – první animovaný film Walta Disneyho.

Komentáře k článku
Pokud chcete komentovat článek, přihlašte se:  
Líbí se vám tento článek ?
Související články
18.11.2010